Tato kniha vychází z jednoduchého a zároveň znepokojivého zjištění: žijeme v době mimořádných poznatků a stále křehčích jistot. Věda závratným způsobem rozšířila náš pohled na vesmír, život a mysl, ale právě tím odhalila své vlastní limity; náboženství na druhé straně nadále nabízejí silné odpovědi na smysl a hodnotu existence, ale často za cenu dogmat, která se jen těžko snášejí se současným světem. V tomto otevřeném prostoru – někdy znepokojivém, jindy plodném – se rodí potřeba spirituality bez dogmat.
Navrhovaná cesta nevychází z teorie ani z nové doktríny maskované moderností. Vychází z primární zkušenosti: z nevyhnutelného faktu, že každý z nás prožívá svět, sebe sama i druhé ještě dříve, než je interpretuje. Před vírou je zkušenost; před vysvětlením je prožitek. Odtud pochází každá autentická spiritualita a právě sem se tato kniha rozhodla vrátit, s laickým, otevřeným a přísným pohledem.
V průběhu kapitol je čtenář provázen postupným vývojem: od subjektivní zkušenosti k hranicím objektivního pohledu, od problému dogmat – náboženských, ale i vědeckých – k hodnotě pochybnosti jako formy intelektuální poctivosti. Věda není stavěna do protikladu ke spiritualitě, ale osvobozena od nároku být jediným zdrojem smyslu; stejně tak je spiritualita zbavena nutnosti zakládat se na zjevených a nedotknutelných pravdách. Obě, když ztuhnou, zrazují své původní poslání: pochopit skutečnost, ne ji ovládat.
Ústřední role je svěřena poznatkům a otevřeným otázkám nové vědy, zejména kvantové fyziky, nikoli jako zásobárně utěšujících metafor, ale jako oblasti výzkumu, která narušila představu o čistě mechanickém vesmíru odděleném od pozorovatele. V tomto kontextu se objevuje hypotéza o poli vědomí, chápaném nikoli jako definitivní pravda, ale jako interpretační model schopný propojit zkušenost, mysl a realitu, aniž by se uchyloval k povinným transcendencím. Hypotéza, která nepožaduje souhlas, ale vybízí k prozkoumání.
Nití, která se táhne celou knihou, je svoboda: svoboda od potřeby absolutních jistot, svoboda myslet, aniž by bylo nutné věřit, svoboda žít s otázkami, místo aby se příliš rychle uzavíraly. Tato svoboda však není únikem ani povrchním relativismem. Je to svoboda náročná, která volá po individuální odpovědnosti, po etice bez nadpozemských odměn, po spiritualitě prožívané jako každodenní praxe přítomnosti a účasti na světě.
Spiritualita bez dogmat nenabízí spásu ani konečné odpovědi. Nabízí spíše způsob, jak kráčet: porozumět místo toho, abychom se zachraňovali, žít s otázkami místo toho, abychom je umlčeli, zůstat věrní zkušenosti, i když nás destabilizuje. Ve světě bez absolutních jistot to možná není málo. Je to prostě maximum, co můžeme upřímně udělat.
